MAPA PRO NAVIGACI   TRASA
[úvod] [1] [2] [3]
[4] [5] [6] [7]
[8] [9] [10] [11]
[12] [13] [14] [15]
[16] [17] [18] [19]
[20] [21] [22] [23]
[24] [25] [26] [27]
[28] [29] [30] [31]
[32] [33] [34] [35]
[36] [37] [38] [39]
[40] [41] [42]
40. DEN, 29. 3. 2001, ČTVRTEK - VRÁCENÍ AUTA
Vstáváme už v šest, musíme toho dneska hodně zvládnout. Po složení stanu a sbalení věcí do báglů opouštíme v 6:45 kemp, když v recepci ještě nikdo nebyl. Po cestě do centra Sydney, kterou jsme už absolvovali včera v noci, dotankováváme naposledy benzín do plné nádrže, abychom nemuseli doplácet drahý benzín v půjčovně. Před námi se na obzoru objevuje známá silueta City a Opery s Harbour Bridge. Teď jsme jenom zvědaví, jestli pojedeme přes záliv po mostě nebo tunelem. Dočetli jsme se totiž, že to člověk nemůže moc ovlivnit a ono ho to někam navede podle provozu. Samozřejmě, že my bychom chtěli jet po mostě. Když se pomalu blížíme k mostu, jsou vidět naprosto zřetelné cedule rozdělující dálnici na most nebo do tunelu. Nevím teda, kde měl ten dotyčný pisatel problém, ale bylo to naprosto jednoduchý, kam se zařadit. Po přejetí mostu jsem bohužel nestačil včas odbočit na správnou odbočku k City, ale naštěstí se už v Sydney docela vyznáme, takže jsme to objeli přes Darling Harbour a China Town.
Jedeme skrz město až ke Karen do práce, kde vykládáme věci a kde taky zůstane Mirka. Karen sice v práci ještě není, ale doufáme, že brzy přijde. Já jsem s Pavlem vyrazil zpátky do půjčovny vrátit auto. Zaparkovali jsme hned za půjčovnou na jejich parkovišti, kde si nás hned odchytl kontrolor stavu auta. Něco se mu nezdálo s cizím lakem na dveřích, ale když jsem mu vysvětlil, že je to asi od dveří jiného auta na parkovišti, které se na nás obtisklo, řekl O.K. a vzal si klíčky. Šli jsme teda dovnitř, kde jsme zaplatili půjčovné, respektive mi bylo ztrhnuto z karty. Ještě si něco přihodili za úklid a umytí auta. Pěkný potvory, takový džob jsme jim udělali a ještě si nechají zaplatit umytí.
Když máme všechno vyřízené, jdeme za Honzou M. do práce, kde trochu pokecáme a domluvíme se na večer. Ke Karen zpátky do práce už jedeme autobusem. Karen mezitím přišla a s Mirkou odnosily naše věci nahoru do pracovny. Taky si zasloužily naší pochvalu. Vzali jsme si tedy nějaké věci a šli k moři. Na koupání to už moc není, moře se citelně za ten měsíc ochladilo. Když už máme dost, vydáváme se do centra. U brány nás potkává Karenin šéf, který už Mirku zná, tak nastupujeme do jeho Jeepu a vezeme se na Oxford Street a po cestě samozřejmě kecáme o nesmyslech. Do Austrálie přijel někdy v roce 1957 jako dítě, je to Řek a tak dvakrát ročně jezdí do Řecka. Působil dost pohodově a příjemně, až později jsme se dozvěděli, že je to milionář a pracuje jenom pro radost. Na Oxford Street jsme se zastavili na jedno točený, abychom se trochu ochladili. Pak už jsme se vydali dál směrem do Hyde Parku. Mirka se svým zraněným kolenem moc rychle jít nemůže, tak jsem navrhnul, že bych se trhnul, protože toho potřebuju docela dost oběhat kvůli dárkům. To Mirka nesla dost nelibě, takže jsme se trochu chytli. Pavel to musel urovnat, holt jsme chytli dost slušnou ponorku na závěr. Pak si prý povysvětloval názory i Pavel s Mirkou, ale šli to radši rozchodit.
Po částečně úspěšných nákupech, ještě že je ještě zítřek, jsem se vydal zpátky přes City k Honzovi M. do práce. Mirka s Pavlem tam ještě nebyli, tak jsme jim po chvilce čekání šli s Honzou naproti. Když jsme se potkali, vyrazili jsme na jedno zpátky do centra pod AMP Tower. Protože nás Karen měla večer vyzvednout v Botanické zahradě, jdeme právě tam. Pak už jedeme ke Karen do práce pro věci a zpátky naposledy na kolej přenocovat. Abychom jim taky s něčím byli prospěšní, pomáháme jim přestěhovat nějaké věci z koleje do práce, protože Karen koncem měsíce na koleji končí. Nový byt už mají sice koupený nedaleko Coogee Beach, ale ještě musejí chvíli počkat až se původní nájemnice odstěhuje. Tak budou skoro celý měsíc bydlet u Karen v nemocnici. Snad to přežijou. Takže se už jenom navečeříme, osprchujeme a jdeme spát. Čeká nás poslední noc v Austrálii….
67 km       já
© Johnek 2001